Barva a pohyb

deníky/zápisy

 

psáno performery

 

růžová (světlá růžová, prasátková) , 11.11.2015

 

zápis Lucie: 

 

Už z minulé zkoušky- prezentace ve Švehlovce jsem měla jednoduchou představu o růžové. Byla pro mě maximálně zranitelná,  každý dotek, byť s molekulami vzduchu, byl bolestivý. Překonat tuto nahotu bylo pro mě možné jen samovolným ztmavováním barvy. Představa té nejsvétlejší je podobna oparu, lehké mlze a bylo možné se pohybovat lehce jako když padají okvětní lístky sakury.

O něco tmavší už mě zaplaví pocit hutné hmoty. Na poslední zkoušce v Drozdově jsem pak měla už automaticky pocit zranitelnosti, ale zároveň s touhou ji překonat a dotýkat se. Když jsem se poprvé dotkla stěny, mé prsty automaticky zčervenaly a já se pak snažila tuto barvu nátlakem růžové hmoty vytlačit, abych se mohla dotýkat sama za sebe. Periférně jsem vnímala, jak ostatní kolem mě také zkoumaly věci, lépe řečeno pocit z dotýkání se věcí. Pak jsme narazili na lidský dotyk a všichni jsme mu podlehli. Já jsem viděla, jak se Zuzka s Vaškem doslova mazlí a pokusila jsem se dotknout Zuzčiných zad celou dlaní. V tu chvíli jsem cítila, jak má růžová hmota doslova proniká do Zuzky. Smísila se ta její s mou a byli identické. Pak jen vím, že jsme se dlouhou dobu přes sebe všichni tři převalovali, dotýkali se zkoumavě všemožných částí těla. Ale všechno bylo zkoumání doteku samotného. Slastí i malých bolestí. O bolesti mluvili pak i ostatní, o jakési potřebě ji vychutnat a prožít. Uvědomila jsem si že jsem ji taky prožívala v sovislosti se samotnou sílou dotýkání se. Jako by neexistovalo nic důležitějšího a  krásnějšího a člověk pocíti bolest s uvědomnění možného rozpadu. Pro mě teď růžová symbolizuje lásku ( to asi nejsem jediná :)), v její zranitelnosti, touze po splynutí, hutnosti ..  

Pak jsme se snažili najít barvy, které by s růžovou tvořili nějaké zajímavé interakce. Spojovali jsme růžovu, zelenou, fialovou a modrou. Pamauji si, že jsme měli chvíli kontakt s Vaškem, kdy jsem byla fialová a on byl růžová, ale jelikož fialová se něčím tak směšným jako je růžová nehodlá oběžovat, rychle jsem od toho odešla. Siuace, která byla zajímavá byla, když jsem měla červenou, Vašek taky a Zuzka byla růžová. Měla jsem potřebu ji ochraňovat, odstrkovat Vaška, když spolu tančili nebo jej od ní naopak odlákat tím, že jsem na něj skočila. Ač to mělo náběh na vášnivé podobensví, absolutně to nešlo dohromady, červené barvy si podle mě vůbec nevěří..jesli vůbec může červaná někomu věřit a to možná i proto, co jsem uváděla na začátku, že pro mě je červená zraněnou a zkušeností obrněnou růžovou. 

 Ještě se vráím k modré, kterou mi Katy zadala ve chvíli, kdy jsem si zmateně a odevzdaně sedla do rohu a pozorovala Zuzku a Vaška ( růžovou a červenou ). Myslela jsem ( i za sebe, ne jen za barvu) ,že už nemůžu a modrá mě zase probudila, rozveselila a s lehkostí mě zase vrátila do hry. Spíš jsem ale skákala a běhala kolem nich, než abych měla potřebu se nějak osobně angažovat. Prostě jsem měla radost z pohybu, z nich.. prostě jsem měla radost. Je neskutečné jak rychle dokáže představa jakékoliv barvy změnit úplně všechno. 

 Po zkušenosti s růžovou, o které jsem měla jen plochou představu z nedostatku času ji prozkoumat a z překvapení, které potom přišlo když jsme se ji věnovali znovu, bych ráda dala všem barvám více času, aby bylo možné je prozkoumat za hranice běžného vnímání.

 

 

zápis Václav:

 

obléknout se do člověka

všechny oči na mne – nejprve – brzy na tom přestane záležet

celá zkouška je meditace. čas růžové rozumem nechápu. zprvu je těžká. obsahuje

spoustu malých pohybů, zjištování a ujištování se. na chvíli hledám ulitu, hledám na těle

místa jistoty – podpaží, podkolení a loketní jamky, pak pozornost přechází do aktivního

zkoumání okolí. růžová je nahá. tělo zevnitř převrácené naruby. pozorovatel a

pozorovaný v jednom okamžiku

jelikož jsme všichni růžoví včetně kateřiny není moc místa pro stud. ale pocit že se někdo

dívá se několikrát krátce vrátí

taktilní barva

osahávání sebe a okolí

základní pohyby

na začátku obtížné, nepatřičné

nejistota, klácení, těžké nohy

jednolitost a masovost růžové – netěká – chová se celistvě

pomalý přechod k partneřině

ohledávání

uvědomělý pohyb

tíhnutí k sobě, podpora a spolupráce

vzájemná pozornost (až fascinace)

organické formy

až na sklony k sebepoškozování dost nekonfliktní barva

zároveň egoistická – jednoznačně vyhledávající vlastní počitky

čas a dynamika růžové !

překvapivým je vztah a směřování růžové k bolesti

růžová = bolest

porod

barva našeho těla zevnitř, zvnitřnění, přecitlivělost, vzpomínka na bolest, bolestivé

jednání a vyhledávání bolesti

slast a vyhledávání slasti

dětství

pohlavnost

snadná a přirozená cesta skrz bolest a pohlavnost k zážitku (prožitku, požitku, počitku,

vjemu)

jednolitost růžové – dotek každé části těla je stejně intenzivní a tím pádem stejně důležitý,

zasluhuje stejnou pozornost

vztahy k dalším barvám:

fialová – k růžové rezervovaná ale ne bez zájmu

růžovou zajímá svým způsobem všechno – vztah samotný

obecně mám z téhle situace fialová růžová dost povrchní dojem, moc krátké

modrá – blízká, ale příliš plynoucí, v tom jsem se úplně utopil, myslím, že jsem spíš

jenom přihlížel

zelená – rostoucí a živelná – dvě zelené na scéně mě totálně válcují, prorostou a zmizí

červená (jsem v červené)

kohoutí zápasy

růžová možná potřebuje na ostatní barvy víc času

 

 

 

zápis Zuzana: 

 

Na začátku evokuje stav velké opatrnosti, takže i poměrně omezuje pohyb, křehkost a zranitelnost té barvy na určitý čas jakoby zakonzervuje pohybový rejstřík a člověk se musí dostat do dalšího stádia ve vnímání této barvy, aby zjistil její další kvality. Tato barva je velice tělesná a přímo vás nutí, abyste zažili jaké vjemy přináší kontakt různých částí vašeho těla s okolním prostředím a materiálem a následně, abyste začali objevovat kvalitu kontaktu s přítomnými partnery. V této fázi se musíte odprostit od studu, neboť všechny kontakty s partnerem jsou velice intenzivní na bázi dotyku a to na jakémkoli místě lidského těla a na začátku kontaktu jsou i provázeny sexuální energií. Po nějaké chvíli zkoumání povrchu kontaktu s partnerem jsem našla i jakousi harmonii a vnitřní klid. Růžová je zároveň barvou tepla, které při kontaktu prostupuje celým tělem v takové míře, jako jsem to zatím nezažila u žádné jiné barvy. Při zkoumání prostředí jsem se cítila nechráněná, ale po čase jsem na to zapomněla a začala jsem zkoušet věci, které i působily bolest. (Dupání do podlahy vší silou, rozdírání si loket o zeď, atd.) Bolest, která je přirozeně nepříjemná však tady působila v určité míře pocit blaha a zároveň touhu způsobit nějaký druh bolesti i okolním partnerům . Je to asi podvědomý proces kontrastů jemnosti a holého těla, které je zranitelné a tím provokuje k násilí nebo bolesti, jež je jednoduché se na nechráněném místě dopustit. Po čase jsem se v této barvě překvapivě cítila dobře a docela bezpečně, ale nedostala jsem se do dalšího stádia kvality této barvy v mém pohybovém modusu. Tedy například intenzivní zrůžovění prostoru, které vybudí pohyb, který může být rychlý, velké skoky, pohyb jakoby chtěl obsáhnout celý prostor. Také jsem necítila dominanci jako třeba u červené, byť růžová má potřebu výrazným způsobem intervenovat a zkoumat těla dalších tanečníků. Je možné, že poté, co jsem se s růžovou více sžila, mohla změnit odstín do tmavšího odstínu.