NĚŽNÉ STÁDO

Básně Slova Stesky Plesky

 

Antigona

 

Nezachraňuj mě, stejně to neumíš. Ještě by sis zlomil obě ruce. A nebo jedno? Napovídám ti v otázkách, neurčitě stavím most na hliněné podlaze. 

 

Nevědomky se jí posunulo vědomí do bezvědomí. Proklela své nepřátele a zapálila. Krabička denně. Krabice přemrštělých myšlenek na nepříčetnou budoucnost a lehce zkurvenou přítomnost. Ale o jsoucnu Vám vyprávět nechce.

 

Poslouchejte ji zevnitř.

 Aby Vám prostoupila žebry, i skrze obinadla.

 

Posunuta mimo, ustupuje v trpkosti a s lehkým úsměškem na rtech. Ten smích jí trochu láme krk. Jemně to křupe. Je to velmi vzrušující. 

 

Ne, jenom se sem tak přišla neukázat. Pohrdnout a zavřít se.

 

 Neboť uvnitř je bezedná.

 

 

Tramvajová

 

Koneček.

Energie dosáta.

Konečná.

Unavilo se to.

Vyčerpalo.

Ono to…

 

A co dal?

A co my dál?

Ptáš se ty,

ptám se já,

kudy se dáti?

- neznámá.

 

Tři kouzla vypršela.

Déšť štěstí čirého vyschl.

Koneček veselí.

Konečná!

 

- vystupovat!

 

A my dva šašci,

znovu vystoupíme, 

každý na svém 

pódiu,

každý na své 

zastávce.

 

Vím

 

Světci

ještě stále hlídají 

krajinu

 

Vše je přítomné

čápi na kolese za komínem

racci svačící pulce na rybníce

pokorný lán ovsa

pluh a strom

nic nezmizelo

svatí hlídají,

kdo vidí, vidí.

 

ZE SNA 199

 

Za letu

 chladné

 prsty

 nohou

 dotýkali se

 vrchů

 borovic,

 špiček

 jedlí,

 lehkost

 závratná

 jímala

 líce

 k smíchu…